⭐ Hvězdy na dosah aneb jak jsem si v kině Kosmos splnil sen

Dva prosince jsem běhal po třineckém náměstí s foťáky zavěšenými proklatě nízko, v mrazu a se svařákem, který jsem opravdu nikdy nedopil, a lovil fotografie hvězd nejen na pódiu. 

A od 23. listopadu ty fotky visí celý měsíc ve foyer kina Kosmos. 


📞 Telefon od Lucky

Jedno odpoledne se mi ozvala Lucie Šloufová, organizátorka Třineckých adventních podvečerů… ano, je to ten člověk, díky kterému mě objevila Česká televize s Bláznivými veselkami (celý příběh je tady na blogu), ale tentokrát přišla spolu s kinem Kosmos s nápadem na výstavu, která pozve Třinečáky na nový ročník.

Zalila mě obrovská radost - budu zase vystavovat … podruhé … wow !!!

❄️ Dva prosince v mrazu

Reportáž miluji, miluji tu adrenalinovou jízdu, kdy nic nejde podle plánu a jsem na lovu neopakovatelných záběrů. Tentokrát to byla výzva každý večer znova: tma, neposední zpěváci a ještě rozvernější diváci, zamrzlé Canóny a umrzlé prsty na spoušti. Nedal jsem se a byl jsem opět v pohybu a ve střehu se širokoúhlým objektivem … pěkně na tělo. Jedině tak mám pocit, že emoce lezou z fotky samy. Dlouhé sklo izoluje a bere kontext. Na portrét dobré, na reportáž ne. 

A co a kde jsem fotil?

🎸 Na pódiu lovím energii

Energii československých hudebních hvězd. Někdy klidnou a něžnou, jindy rozvernou a občas takovou, která se nedá zastavit, protože kapela zrovna jede drsný rockový nářez … a fotky? Holt někdy jsou ostré a jindy úplně rozmazané. Stačí jen čekat na chvíli, kdy se zpěvák ztratí ve vlastní písničce a hledat příběh, barevnou kompozici. Je to radost fotit a plním si sny být poblíž mé nejoblíbenější kapele v dětství “TURBO”. Nebo fantastiké vystoupení Emmy Smetany s Jordanem Hajem, nezastavitelní Polemic, neřízenou střelou Martu Jandovou, Hanu Holišovou. Byl to nářez.

🥂 Druhý koncert pod pódiem

Pod pódiem se taky něco děje. Běží tam druhý koncert, který v programu nenajdete, a účinkujeme v něm my, Třinečáci. Přátelé, kteří se neviděli od loňského svařáku, skotačící děti a lidé, kteří přišli hledat svou hvězdu a někdy ji ke svému překvapení našli v sobě nebo v těch druhých. Opět se ztrácím se v davu, čekám a lovím. Henri Cartier-Bresson tomu říkal rozhodující okamžik a spolu s Elliottem Erwittem a Antonínem Kratochvílem za zády vyčkávám a mačkám spoušť. Takové chvíle se totiž neohlašují a přídavky nedávají.

🎨 Proč barevně i černobíle

Barevné fotky patří neuvěřitelným světlům. Osvětlovači odvádějí fantastickou práci a byla by škoda fušovat jim do řemesla.

Černobílé patří chvílím, které barvu nepotřebují. Smích a emoce jsou v černobílé nejpůsobivější. A že jsou některé fotky zašuměné? Mně to nevadí, spíš naopak. Zrno k reportáži patří.

Stejná kapela, stejný večer. Jednou v barvách světel, podruhé v černobílé, kde zbyde jen výraz a pohyb.


⭐ Proč Hvězdy na dosah

Název má tři významy:

Hvězdy na pódiu. Ty, kvůli kterým lidi přijdou.
Hvězdy nad námi. Červené hvězdy nad náměstím a rozsvícený strom.
Hvězdy v nás. Lidi. Sousedé, děti na ramenou, kamarádi se svařákem. Bez nich by to celé nesvítilo.

A proč zrovna Kosmos? Kde jinde hledat hvězdy než v třineckém Kosmu.


💛 Malé příběhy, kvůli kterým to dělám

Nejvíc mě baví malé příběhy, které se dějí kousek od pódia. Vidíme je všichni, jen se u nich málokdy zastavíme.

Třeba syn s maminkou u stolku se svíčkou. Každý už má svoje roky a svůj život, a přesto si na sebe najdou čas. On ji objímá kolem ramen, ona drží v dlaních kelímek a oba se dívají stejným směrem. Stačí jedna fotka a otevře se celá paleta příběhů. A přesně takhle fotky vyprávějí.

A pak malá holčička v pletené čepici, která s jazykem venku zkouší, jak chutná zábradlí. Hned se mi vybavila scéna z filmu “Obecná škola”.

Takové malé úsměvné příběhy vidíme všichni. Ne hvězdy na pódiu, ale hvězdy v publiku.

🖼️ Z 1500 fotek na zeď

Pak přišla nejhorší část. Z 1500 fotek vybrat ty, co půjdou na zeď. uff, už jich mám 150 a tisknu je, rozkládám na podlaze v obýváku a točí se mi hlava. Nejde to. Nakonec vylučovací metodou zůstalo pár nejoblibenějších. Další krok - tisknu je ve formátu A2 u kamaráda v reklamce. Ruční práce, třinecký produkt. A ty, co se na zeď nevešly, dostanou svou chvíli na plátně kina.


📍 Přijďte. A najděte se.

Výstava visí ve foyer kina Kosmos od 23. listopadu celý měsíc. Vernisáž je ve čtvrtek 26. listopadu v 16:00 s projekcí fotek na plátno kina, v 17:30 pak premiéra filmu Něco jako rodina v rámci Dámské jízdy.


Advent v Třinci je pro mě právě tohle: celé město na jednom náměstí, hvězdy na dosah ruky a nikdo nikam nespěchá. Jestli jste na náměstí byli, je dost možné, že se na výstavě najdete. Tak se dobře dívejte. Jestli se na fotce najdete, hvězdou večera jste byli vy. A jestli ne, nevadí. Letos začínáme znovu a já tam budu zase. Se svařákem, který nedopiju.


Děkuji Lucii Šloufové, díky které můžu být hlavním fotografem Třineckých adventních podvečerů, a kinu Kosmos za výstavní prostor.

Uvidíme se pod hvězdami.

Radim

Kde končí plán, začíná dobrodružství.

Using Format